5. 4. 2023
V březnovém Boleslavanu i na tomto webu v článku Zelené srdce města chátrá, co bude se Štěpánkou dál? jsme obsáhle informovali o zuboženém stavu našeho nejvýznamnějšího parku Štěpánka, kdy tam však počátkem března bylo zahájeno masivní, ale nutné, kácení. Na základě pozvání aktivních občanů města, jimž na parku dlouhodobě záleží, již v únoru 2019 vážený botanik Václav Větvička shrnul nejdůležitější poznatky k situaci ve stručné zprávě. Už tehdy upozorňoval na mnohé přestárlé stromy, vysazené v dobách vzniku parku. Doporučoval nejprve vyklidit následky těžby smrku po kůrovcové kalamitě s případnou hygienickou a bezpečnostní těžbou vybraných stromů, tedy i prosvětlení parku pro dobrý růst významných dřevin. Upozornil na málo cenné smíšené listnaté porosty z náletů, jež nejsou estetickým prvkem. Přidal podstatné rady pro následnou péči o park, i které druhy dřevin a keřů a jak je vhodné vysazovat.
V dubnu 2019 jsem v rámci interpelace dostala informaci o údajném zpracovávání studie konceptu parku Štěpánka, která měla být představena během dubna/května vedení města. Od té doby ale žádnou oficiální verzi další péče o park vedení města neoznámilo, práce probíhají nahodile a v rozporu s doporučeními odborníků.
Je zjevné, že dlouhodobé zanedbávání parku tíží mnohé občany a návštěvníky. Pro ilustraci uvádím část zpráv, která mi dorazila SMSkou po vydání březnového Boleslavanu:
…. „Bydlím na Štěpánce již více než 40 let a naproti před barák se chodilo v gumovkách na houby do polévky, dnes tam je tak sucho, že tam nevyroste ani pampeliška. Jako dítě jsme s mámou chodili sem “do břízek” na pískoviště, dnes tu jsou tak max 4 a to je bříza plevel. Ve škole na Podolci jsme měli výuku přírodopisu i kreslení v praxi, ať se jednalo o stromy, listy, šišky, ptáky nebo lesní zvířectvo. Mohu Vám poskytnout časosběrnou fotodokumentaci, jak zde každým rokem a každou stavbou mizí stromy před očima a náklaďáky je odváží – je to normální těžba dřeva, ten řidič mi loni řekl, že to vozí do papíren. Jen čekám kdy naloží i ten náhrobní kámen “Trávnického sady”. Jsem sice už starý a Štěpánky si už mnoho neužiji, ale moc mne mrzí, že tato, dnes bohatá společnost, na rozdíl od chudé společnosti po válce se nedokáže postarat o kus lesa, aby ho předala minimálně ve stejném stavu jako nám ho zanechali naši předci – rodiče, natož pak aby něco podobného nového vybudovala. A to vůbec netušili, jak tady bude ovzduší za 50 let znečištěno dopravou a auta při výsadbě Štěpánky prakticky ještě ani nejezdila. Dnes se o tom jenom mluví, diskutuje a nic, krom emisních předpisů, se fyzicky nedělá a při tom by skutečně stačilo málo – odborná údržba, ale to by museli patřiční úředníci chodit na základku na Podolci a učit se přírodopis od 3 třídy na Štěpánce.“… „Naši předci museli před více než sto lety ručně srovnat nemalý pozemek, sázet ručně stromy, sehnat na vše peníze a následně se o celý nemalý objekt starat a bez nějaké mechanizace, bez pojízdné cisterny atd. Proto mají u mne obrovský obdiv, jaké úsilí museli vyvinout, aby ta Štěpánka vůbec vznikla. Jak jednoduché je oproti tomu dnes přijet vysokozdvižným zařízením, motorovou pilou ořezat větve, pak skácet kmen, jeřábem ho naložit na auto a odvést – vše za hodinu hotovo a vyděláno naprosto bez námahy a investic na cizím úsilí – není to k těm předkům, co to zde vytvořili i našetřili, nespravedlivé? Proto mě jakákoli takováto destrukce, neúcta a ničení čehokoli, co jsem osobně nevytvořil, zvláště pak přírody, která potřebuje navíc léta, doslova ničí, zvláště, když vidím tu naprostou lhostejnost dnešní generace.“
Dočkáme se profesionálního přístupu k záchraně parku a jeho rozšíření alespoň v tomto volebním období?
Jana Krumpholcová