24. 9. 2022
Volby jsou díkybohu za námi, ačkoliv v době psaní tohoto textu ještě nevíme, s jakým výsledkem. Není bez zajímavosti, že koaliční strany slibovaly to, co dávno mohly během 16 let vládnutí vykonat nebo alespoň začít připravovat. Dokonce odvedli tak „kvalitní“ práci, že i samotní zastupitelé a straníci si během let zřídili bydliště za hranicemi města – někdo udržuje fiktivní trvalé bydliště v Mladé Boleslavi, aby se mohl znovu ucházet o post v zastupitelstvu kvůli osobním finančním výhodám, jiní dokonce veřejně oznámili odstěhování jako důvod, proč znovu nekandidují.
Našli se i odvážlivci, kteří využili nebývalé příležitosti pohovořit osobně s primátorem, nečekaně zapojeného do kampaně v ulicích. Zážitky z osobního setkání předčily mnohé. O své zkušenosti se podělil např. učitel a boleslavský patriot Radek Kotlaba, který se chtěl osobně primátora optat na několik otázek. Primátor však namísto odpovědí podrážděně odváděl pozornost a na žádnou z otázek nebyl ochoten přímo odpovědět. Závěrem popisu své zkušenosti uvádí:
„Při cestě městem ve čtvrtek 8. září jsem náhodně narazil na pana primátora Nwelatiho, kterak oslovuje voliče v rámci své předvolební kampaně. Nedalo mi to, zastavil jsem se a chtěl se ho na několik otázek zeptat. Začal jsem od nejjednodušší, proč ve svém (v první osobě jednotného čísla psaném) volebním programu píše, že v Mladé Boleslavi nemůžete dítěti ukázat hospodářské zvíře, když v Ekocentru Zahrada mají kozy, ovce, kachny, dokonce i koně. Nejprve mě zaskočil poměrně podrážděný a lehce konfrontační tón, kterým mi bylo odpovídáno, ale nakonec jsem z odpovědi pochopil, že se panu Nwelatimu nelíbí, že v tomto zařízení jsou domácí zvířata společně s exotickými a chtěl by je v poplužním dvoře prezentovat přirozeněji, což chápu, ale není to odpovědí na mou otázku, proč ve volebním letáku uvádí nepravdu. Ta domácí zvířata ve městě k vidění jsou. Navíc jsem se dozvěděl, že město Zahradu podpořilo osmi miliony, což už vůbec netuším, jak s mou otázkou souvisí. Dál jsem se zkusil zeptat na některé otázky související s řešením dopravy v klidu a problémy, na které jako chodec ve městě narážím. Opět mimo mou otázku jsem se dozvěděl, že město zřídilo pěší zónu vedle parkovacího domu u nemocnice v Palackého ulici, na můj následný dotaz, jak je tato zóna začleněna do koncepce řešení pohybu chodců ve městě a jaký problém řeší, jsem už žádnou odpověď nedostal, protože pan Nwelati musel nutně pokračovat v rozdávání triček a růží kolemjdoucím. Chápu, je volební kampaň. Zeptal jsem se tedy, zda pan primátor nepřipravuje nějaké setkání s občany, potencionálními voliči, kde bychom mohli diskutovat o územním plánu a o tom, co se ve městě povedlo a jak pokračovat dál. Byl jsem celkem jednoznačně odbyt, že nic takového neplánuje. Občan, který přemýšlí a ptá se, není žádoucí, měl jsem si nafasovat triko a růži a držet ústa a krok. Pokračoval jsem dál svou cestou a přemýšlel o tom, proč nemůžeme mít stejné představitele města třeba jako v Nymburce, kde starosta chodí s občany po městě a baví se s nimi o tom, jak město spravovat a jak ho dál rozvíjet. Podaří se mi i v Mladé Boleslavi někdy „zažít město jinak“?“
Je zjevné, že uplynulé čtyřleté období bylo ve znamení upevňování politických pozic, avšak také obav, že navzdory omezené komunikaci politických špiček s veřejností a zrušením rubriky Napište na radnici se nepodaří zakrýt veškeré nepravosti, ke kterým tu dochází. Z primátora se za ty roky u moci stal diktátor, dominanci nad všemi mu před čtyřmi lety stvrdilo 28 dalších členů zastupitelstva z různých stran. Jen 4 zbylí opoziční zastupitelé nemohli dělat nic jiného než voličům vysvětlovat chod našeho města – z opozice nebylo možné cokoliv prosadit, protože chyběla politická vůle koalice dělat jakékoliv kompromisy. Veškeré aktivity města nabraly takový směr, jaký nemá v demokratické zemi obdoby. I proto mnozí začali doufat ve změnu poměrů, těžká propaganda, inspirovaná zjevně v dálných autoritářských režimech, začala být v posledních měsících neúnosná – nejen pro psychiku běžného občana…