5. 2. 2014
Na sobotu tohoto týdne se připravuje přímý přenos Dvořákovy Rusalky z Metropolitní opery v New Yorku. Opakovaně se setkávám s reklamou na tuto, nepochybně významnou událost, kterou v těchto dnech ožívají milovníci kultury po Čechách i na Moravě. Nalákán reklamou, začal jsem v místní kulturní nabídce hledat, kam se na přenos (nebo alespoň záznam) půjdu podívat já. A ejhle, nic jsem nenalezl, vyhledal jsem si tedy seznam měst, ve kterých se Rusalka z New Yorku promítá, ale Mladou Boleslav jsem mezi nimi hledal marně. Ano, mohu si zajet do Prahy, ale vzhledem k času ukončení produkce, už se nedostanu zpět veřejnou dopravou, takže mám smůlu. Na rozdíl od obyvatel Jičína, Semil, Jablonce nad Nisou, České Lípy a dalších asi třiceti měst, a to i podstatně menších než Mladá Boleslav. Přitom v minulosti byly přenosy z newyorského operního domu obyvatelům našeho města nabídnuty.
Ovšem absence Mladé Boleslavi na „kulturní mapě“ Česka je častější, už několik let chybí mezi městy, které se připojují k filmovému „Projektu 100“, také když čtu v tirážích malonákladových kulturních periodik seznam míst, ve kterých je možné je zakoupit nebo prohlédnout, naše město v nich nenalézám. Též při hledání mezi zastávkami na turné špičkových hudebníků na Mladou Boleslav zpravidla nenarazíte a Michalem Davidem nebo Daliborem Jandou skutečně neuspokojíte posluchače Zrní, Květů, Dana Bárty či dalších nositelů nejvyšších žánrových ocenění naší současné hudby. Nevím, kdo je zodpovědný za dramaturgii a tristní úroveň kulturní nabídky ve městě, ale začínám se cítit se svými kulturními zájmy v místě, kde chci být doma, takřka diskriminován. Ještě, že je zde nabídka Škoda muzea, Karmele a několika soukromých – individuálních aktivit, které se snaží nabízet i jiné programy než nejkonzumnější, bezpohlavní popkulturu, ale to by měl být jen doplněk hlavní nabídky, která zde bohužel neexistuje. Neměl bych opomenout, že na rozdíl od posluchačů aktuálních hudebních trendů a filmových „fajnšmekrů“, je divadelní divák v nesporné výhodě díky místnímu divadlu.
Je mi to o to více líto, že sportovní fanoušci mohou být v našem městě daleko spokojenější, protože hned několik místních oddílů hraje nejvyšší soutěže a nabídka divákům hokeje, kopané, košíkové a dalších sportů je lepší než v leckterých krajských městech. Tak se ptám, kde se stala chyba, že kulturním fandům je ve městě předkládána daleko chudší nabídka než sportovním divákům? Když se vrátím na začátek svého psaní, tak se ptám, jak je možné, že v místě s dlouhou tradicí velkého pěveckého sboru, komorního orchestru ZUŠ a činnosti Klubu přátel hudby, se nenajde organizátor, který by věřil v divácký zájem o přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku? A dále se ptám, neměla by se tato situace stát jedním z důležitých témat kampaně před nastávajícími komunálními volbami? Jestli máte podobný pocit z nedostatečné možnosti uspokojit své kulturní zájmy v místě, kde žijete, připojte se, prosím, k mému hlasu a přinesme toto téma do předvolebních setkání s politiky a chtějme od nového zastupitelstva, aby se vyjádřilo i k tématům, která jsou dle mého názoru vytlačována na okraj. Možná proto, že je takto vnímá jen málo lidí, ale to je otázka. Už opravdu poslední, snad ne jen řečnická otázka, jsem se svým postojem sám a panuje zde většinová spokojenost s kulturní nabídkou?
Radek Kotlaba
P.S. Právě jsem dočetl v Boleslavském deníku z pondělí 3. února díky jedné čtenářky-divačky za boleslavskou předpremiéru filmu Babovřesky. Asi jsem opravdu v menšině, která je „po právu“ demokraticky vytlačena mimo veřejný prostor, ale přesto se těším, až bude moci v některém z příštích čísel vyjít moje poděkování za boleslavskou premiéru nějakého „artového“ filmu. Kdy to bude?