1. 12. 2025
Procházel jsem nedávno kolem perfektně udržované plochy jednoho z mladoboleslavských fotbalových stadionů a chvíli se díval na malé kluky (a pár holek), jak s dokonalým vybavením se pod vedením trenérů věnují nácviku velmi specializovaných dovedností hráče kopané. Opodál stála řada rodičů, kteří byli zjevně připravení své ratolesti odvézt za chvíli automobilem, stejně jako je přivezli. Takže aktivita probíhala pod dvojím dozorem. Někteří malí hráči byli možná ještě předškolní, většinu odhaduji věkově příslušných na první stupeň základní školy.
Co mi na tom přišlo zvláštní? Vzpomněl jsem si na své dětství a uvědomil si, že my bychom cestou ze školy „honili mičudu“ na nějakém plácku mezi domy. Branky by byly ze školních tašek, možná jen pohozených bund a hlavně: nikdo by nás nehlídal ani neorganizoval. Na své dovednosti bychom přicházeli sami a spory si také vyřizovali jen my mezi sebou. (Poznat, zda byl vstřelen gól, nebo jen neexistující „tyčka“, ke sporům zavdávalo dost příležitostí.) Tomu, co jsme se u toho naučili, se dnes vznešeně říká kompetence a složitě se to vřazuje do školní výuky. Vše má být řádně zorganizováno, vykázáno a zaplaceno. Mizí prostor pro svobodnou a spontánní hru.
Přemýšlel jsem kolik takových plácků, kde není nic předpřipraveného a kde si vše musí děti vymyslet, ještě ve městě zbývá. Není jich už mnoho, ovšem do budoucna ubránit tyto plochy před proměnou na hřiště vybavené sofistikovanými herními prvky, nebo ještě hůř – na parkoviště, je čím dál těžší. Možná i proto, že často zejí prázdnotou. Dětí, které by si chodily hrát ven bez dozoru dospělých, je dnes minimálně. Přitom současné pedagogické trendy nedoporučují nic víc než svobodnou hru dětí. I průzkum mezi dětmi školního věku ukazuje, že to, co by si nejvíc přály, je svobodný čas, který jim nikdo neorganizuje a kdy jsou bez „dozoru“. Pokud jim volnost neumožníme venku, nacházejí si ji v on-line prostoru. Svobodu v reálném světě vymění za svobodu na „síti sítí“, kde se kontrole rodičů snadno vymykají. Žehráme na to, kolik času tráví děti na internetu, ale není to jejich únik do prostoru, kde se cítí být svobodnější, bez kontroly?
Přemýšlíte, co dát dětem k Vánocům? Zkuste jim dát prostor pro svobodnou hru. Okamžitý efekt radosti srovnatelný s drahou elektronikou to určitě mít nebude, ale dlouhodobý účinek je nenahraditelný.
Radek Kotlaba