16. 1. 2026
Chtěl bych se ještě krátce vrátit k poslednímu loňskému jednání zastupitelstva v prosinci 2025. Na programu se objevil bod týkající se přejmenování Koněvovy ulice v Čejeticích. Za dobu mého působení v zastupitelstvu se ještě nikdy k žádnému bodu nevedla tak dlouhá, asi půlhodinová, diskuse. Především oba přítomní zástupci SPD a zástupce Hlasu pro Boleslav argumentovali proti přejmenování, a nakonec to byly jejich tři hlasy, které přejmenování přímo odmítly. Nevěřím, že to udělali bez vědomí následujících souvislostí, které jsou obecně známé a není potřeba o nich nijak dlouze diskutovat, nebo si vyžadovat stanoviska historiků, jak také v diskusi zaznělo. Nejde o zásluhy nebo prohřešky maršála Koněva, ale o současnou politiku Ruské federace. Ta navazuje na sovětskou interpretaci konce války v roce 1945 a nevnímá území, na které vstoupila Rudá armáda jako osvobozené, ale obsazené s cílem podřídit ho vlastnímu vlivu. Dnes představitelé Ruské federace opět vnímají symboly připomínající tyto události jednoznačně jako své právo toto území považovat za svou sféru vlivu i s právem zde uplatňovat své zájmy. A dělají to nejen slovy, ale už i vojenskými prostředky.
V případě přejmenování Koněvovy ulice nejde o minulost nebo „kulturní války“, ale jednoznačně o to, na jaké straně konfliktu, který agresivní politika Ruské federace vnucuje Evropě, stojíme. Chceme se stát součástí „kremelského světa“? Politika SPD na místní úrovni tak kopíruje poměrně jednoznačně tu celostátní, a protože představují jen několik procent voličů, neměli bychom si ji nechat většinově vnutit. Tři hlasy proti pochopitelně bod jednání odmítnout nedokážou a většina se bohužel zachovala velmi alibisticky a nehlasovala nebo se hlasování zdržela. Těm, kdo odmítli odpovědnost, kterou jim svěřili jejich voliči, bych chtěl připomenout recitativ jedné dávné folkové písničky, ve kterém se říkalo: „To musíš říct, jestli seš s Nováčkem nebo se Škardou, a jestli s nikým, tak ti dají přes hubu oba.“ Jsme ve světě, který se řídí pravidly pojmenovanými po Machiavellim, ať se nám to líbí nebo ne. Bojím se, abychom se nedostali do stejné situace jako ve 30. letech minulého století, kdy se také ustupovalo těm, kdo hrozili válkou a nejjednodušeji situaci po „mnichovu“ pojmenoval W. Churchill: „Mohli jste mít ostudu nebo válku. Vybrali jste si ostudu a budete mít válku.“ Zatím nám SPD vybírá ostudu, na to druhé doufám nedojde. I když v případě ruské agrese na Ukrajině už vlastně došlo.
Radek Kotlaba