15. 1. 2020
Při prosincové procházce parkem Štěpánkou s všímavým občanem města jsem si opět naplno uvědomila, v jak tristním stavu tato dříve krásná zelená dominanta města nyní je. Značná část porostu je určena k vykácení, bohužel se však dlouhé roky v parku významně nesázelo, proto dnes chybí dostatek vzrostlejších stromů, schopných odolat nepříznivým vlivům škůdců i počasí. Keře téměř úplně zmizely, květiny a ovocné stromy nenajdeme, prvorepubliková koncepce parku se naprosto vytratila. Některé duby vysazené po masivním kácení jsou již nyní suché, a v průběhu let uhyne mnoho dalších stromů.
Přijdou další suché roky, čímž se naše město může dostat do zásadních potíží s dostatkem vláhy, a tedy i skomíráním udržované zeleně na území města i v jeho okolí. Musíme se tedy zaměřit na zadržování dešťové vody a zpomalení jejího odtoku, tzn. sázet odolnější druhy dřevin, keře i zakládat retenční plochy, kde se voda bude dočasně shromažďovat. Smysl ztrácí květinové stojany uprostřed města, vyžadující pravidelnou zálivku. Potřebujeme zachraňovat již vzrostlé stromy, které vynaložily mnoho energie na přežití podél prašných ulic. Také stačí na některých místech méně často sekat trávu, využívat pestrého lučního kvítí, které potěší oko i vymírající hmyz. Zásadní je omezit chemické a jedovaté prostředky pro likvidaci nežádoucí zeleně, neboť ty se dostávají do půd a v konečném důsledku skončí v pitné vodě.
Štěpánka – alej mrtvých dubů, na které se po vysazení zapomnělo se závlahou. Stromy porostlé břečťanem bude nutné vykácet. Proč se o park dlouhé roky nepečuje?
Jana Krumpholcová (text vyšel v Boleslavanu 01/2020)