16. 9. 2024
Dnes se stále více mluví v souvislosti s reformou školy o potřebě vést žáky k získávání kompetencí, ač nad tím mnozí rodiče kroutí hlavou, protože i škola přestává být místem, kterému rozumíme, ač jsme do ní sami chodili. Stejně jako společnost i škola se překotně mění. Co si představit pod souslovím kompetence občanská? Třeba právě to, že se ve škole bude učit o územním plánování, možnostech občanů zasahovat do chodu samosprávy i jinak než jenom vhozením volebního lístku do urny. Že si sami zkusí participaci a vyjednávání při řešení otázek utváření veřejného prostoru, poznají komplikovanost referend, a to vše nejlépe ne tím, že jim o tom někdo bude vyprávět, ale že si to prožijí sami na vlastní kůži. Že jste nic podobného sami ve škole neměli? To je pravděpodobné, ale to není důvod proč to dnes nezměnit. Chtěl bych zde podat zprávu o jedné akci, které se mohli účastnit gymnazisté z Boleslavi a která je dokladem právě těch pozitivních změn, které jsem měl v úvodu článku na mysli.
Studenti osmého ročníku se v úterý 3. září, druhý den nového školního roku, celé dopoledne zabývali územním plánováním a pod vedením dvou lektorek a architektek, Jany Kostecké a Martiny Kárové, přemýšleli o tom, jak sídla vznikají, s jakými úskalími je spojen jejich rozvoj, ale i o občanské odpovědnosti, participaci na řízení obce i o našich zvyklostech při trávení volného času a ani to ještě není vše, na co během programu přišla řeč. Územní plánování je velice složitý multidisciplinární obor, zahrnující nejen architekturu, ale též sociologii, právo a stavební předpisy, fungování samosprávy, místní historii, dopravu, ochranu přírody atd. a srozumitelně ho v celé této šíři vysvětlit je mimořádně složitý úkol. Oběma lektorkám se přes složitost problematiky povedlo téma přiblížit srozumitelnou formou, aniž by utrpěla komplexnost pohledu a obsah byl deformován přílišným zjednodušením.
Základem úvah a diskusí byl velký, částečně trojrozměrný, plán obce Nebušice, na kterém byly jednotlivé principy fungování územního plánování představeny. Podařilo se nám najít i překvapivé shody s Mladou Boleslaví (např. historické centrum na současné periferii, dopravní problémy způsobované lidmi přijíždějícími zvenčí do školy či za prací) a zvolený modelový příklad obce na okraji Prahy se ukázal v tomto ohledu funkční a nic nevadilo, že nikdo z účastníků workshopu nikdy v Nebušicích nebyl. Představení problematiky na konkrétní obci podle mě umožňuje daleko lepší vysvětlení a nastolení problémů k diskusi, než kdybychom pracovali s fiktivní situací neexistujícího sídla. Velkou přidanou hodnotou programu je nepochybně ve dřevě provedený veliký „model“ obce, který přitahoval pozornost účastníků od začátku až do konce dopoledne, které jsme nad ním strávili. Díky němu mohla být celá řada dílčích poznatků vysvětlena a předvedena názorně.
V praktické části programu se účastníci po rozdělení do skupin zabývali možnostmi rozvoje obce a navrhovali, jak by mohl vypadat. Žádná z našich skupin ale nevyužila pomůcek k dostavbě obce, spíše než na extenzivní rozvoj a novou výstavbu se všichni zaměřili na zlepšování kvality podmínek života a bydlení v obci budováním občanské vybavenosti od služeb až po kulturu. Posléze si vyzkoušeli, jak se mohou střetávat, nebo prolínat zájmy developerů, občanů, zastupitelstva a státních orgánů ochrany památek a přírody na fiktivním vyjednávání o jednom konkrétním projektu v obci. Pozitivním zjištěním bylo, že postoje jednotlivých stran nemusí být neslučitelné a často na první pohled protichůdné zájmy mohou najít společný průnik.
Každý z nás žije „někde a s někým“, žijeme v obcích, sousedstvích, ulicích (opravdu žijeme nebo je jen projíždíme?), parcích, hřištích, kavárnách, hospodách a já nevím kde ještě dále, a proto by každého z nás mělo zajímat, jak je toto prostředí utvářeno a přetvářeno. Pokud nesdílíte představu, že „váš prostor“ končí dveřmi bytu nebo brankou v plotu, pokud vám není jedno, co vidíte z okna, nebo kolik aut projede vaší ulicí, případně kam půjdete na procházku, pak byste se měli zajímat o to, jak je veřejný prostor utvářen a kdo a s jakými zájmy ho pro vás plánuje. Proto patří k základním „občanským kompetencím“ alespoň jednoduché povědomí o územním plánování. Věřím, že ti oktaváni, kteří prošli 3. září zde představeným workshopem, tuto kompetenci získali.
Radek Kotlaba (původně psáno pro časopis Školník vycházející na Gymnáziu Mladá Boleslav, Palackého 191/1, tzv. osmiletém)