2. 9. 2020
V našem městě se rozmohl nemilý nešvar – pospávání osob na lavičkách a volných plochách kdekoliv, kde to snad ani pro normálního člověka není myslitelné. Důvodem však mohou být extrémně neutěšené pracovní a ubytovací podmínky agenturních zaměstnanců. Z výpovědí sociálních pracovníků, kteří se snaží lidem v nouzi pomáhat, i od samotných zaměstnanců agentur, však jde nezasvěceným hlava kolem – dochází k střídání ubytovaných po směnách na jednom lůžku, lidé jsou ubytovaní po sklepech i v nevybavených stodolách, byty sdílí nadměrný počet osob a navíc platí mimořádně vysoké nájmy za nedůstojné podmínky ubytování. Příkladem je nastávající rodina pod agenturou, která kvůli očekávání miminka hledala samostatný pokoj, platí za jeden pokoj bytu 15 tisíc korun, přestože v druhém pokoji jsou další cizí ubytovaní za dalších 15 tisíc Kč. Agentura totiž platí zaměstnanci existenční minimum, zbytek platu rovnou strhne na ubytování. Zoufalí lidé kvůli výdělku a vidině přilepšení třeba na normálnější bydlení pracují i 16-ti hodinové směny po celý týden. Nejen že je to v rozporu s dobrými mravy i zákoníkem práce, ale kvůli tomu, že agentura drží v šachu zaměstnance všemi životními potřebami, pracovník má mizivou šanci se z takového nechtěného kolotoče vymanit. Dá se tušit, že zaměstnanec nebude chtít poskytovat podrobnější informace o způsobu úhrad za vykonanou práci nebo i k podmínkám mimo pracoviště, pokud by to ohrozilo jeho zaměstnanost u agentury. Běžný občan tuší, že agentur je v našem městě nepočítaně, často mění své názvy poté, co upadnou do problémů, a jen minimum z nich si drží dobré jméno.
Tento způsob zaměstnávání je palčivým problémem našeho města a měli bychom se jej snažit lépe uchopit a řešit – už teď nám problém přerůstá přes hlavu, neboť jsme jej nechali dojít příliš daleko. Kde není spolupráce nadřízených úřadů, které mohou kontrolovat podnikatelské subjekty a hlídat kvalitu péče o svěřence, a nefunguje komunikace a spolupráce napříč městem, nemůžeme v dohledné době čekat změny k lepšímu.